Historie školy

Samostatná škola ve Vracově existovala už v době předbělohorské. Na jejím vzniku se podílela vracovská obec i bzenecká vrchnost. Po třicetileté válce byla škola ve Vracově v plné činnosti, ačkoli fara ještě nebyla obsazena. Kromě platu od obce pobíral vracovský učitel ještě zvláštní žitný deputát, který činil r. 1604 12 měřic. Poněvadž návštěva školy byla slabá, nemohl učitel najisto počítat s odměnou za výuku. Učitel vykonával také funkci varhaníka a ředitele figurálního kůru. Jeho postavení se v obci označovalo nejen titulem ředitel školy, nýbrž i názvem mistr nebo rektor hry.

V roce 1788 bylo 146 školou povinných dětí. Skutečně však do školy chodilo jen 87 dětí.

V letech 1667 – 1671 škola asi neměla samostatnou budovu a už tehdy jako i později byla umístěna v radniční budově. O školském stavení se mnoho neví.

Je známo, že podle zpráv z r. 1749 byla vypálena. R. 1787 došlo k přestavbě školy vrchností a za přispění obce. Školní výuka se konala jen v jedné místnosti. Zato učitelský byt měl 2 světnice. Vzrůst školních dětí však přinutil brzy poté přistavět druhou školní světnici a najmout jako další učitelskou sílu zvláštního pomocníka. Neustálý vzrůst vracovské obce a s ní i počet školou povinného žactva donutil r. 1846 bzeneckou vrchnost, která byla až do r. 1848 školním úřadem, aby vystavěla nad přízemní budovou školy jedno poschodí. Z popisu školní budovy pořízeného r. 1852: přízemek byl z kotovic, první poschodí bylo z tvrdého materiálu. Měl rákosové stropy a křidlicový kryt. Dole bylo obydlí učitele a učitelského pomocníka s obecní kanceláří, nahoře pak 2 učebny.

Za takového stavu věcí se nebylo třeba ani příliš divit tomu, že důsledky požáru r. 1856 byly tak dalekosáhlé. Byla vystavěna nová budova za podpory státu a země, měla nahoře dvě učebny s kabinetem, dole byt učitele a světnici pro jeho pomocníka. Budova však nestačila, i když r. 1870 byla z učitelovy komory ležící proti jeho bytu zřízena třetí třída.

R. 1861 zde bylo 253 dětí, r. 1872 už 360 dětí s příslušníky 7. a 8. ročníku, protože školní povinnost byla základním školským zákonem z r. 1869 rozšířena z 12-ti na 14 let.

Roku 1883 byla na východní straně provedena přístavba na 2 třídy a 2 kabinety. Roku 1880 byla rozšířena škola na čtyřtřídní a brzy nato na pětitřídní, protože r. 1886 tu bylo 541 dětí, r. 1900 už 600 dětí. V letech 1899 – 1900 došlo k výstavbě dvorního křídla se 4 učebnami.

Ale ani 9 tříd nepomohlo. Nezbylo než vystavět r. 1908 v sousedství na místě selského statku č. 48 novou školní budovu o 6 třídách a 3 kabinetech. Obě školní budovy nakonec obsahovaly celkem 15 velkých učeben, učitelský byt a 8 kabinetů.

Učitel měl ve Vracově jakési přednostní postavení. Býval v úzkých vztazích k panským úředníkům i k vedoucím osobnostem v obci. Postavení učitelovo se však ještě postupně lepšilo. Souviselo to se zájmem, který státní správa měla o školu.

Nedostatek finančních prostředků však nedovoloval dlouho zajistit učiteli slušnější živobytí. Teprve základní školský zákon z r. 1869 učinil z učitele veřejného zaměstnance, na jehož platy se skládali rodiče, obec a země. Učitel přestal být závislý na místních činitelích obecních a farních, což také vedlo k odpoutání od varhanické služby.

Vzrůst vracovského obyvatelstva vedl r. 1908 k tomu, že byla pro Vracov zemskou školní radou povolena měšťanská škola chlapecká. Volání několika našich pokrokově smýšlejících občanů po tom, aby i v naší obci byla založena měšťanská škola již koncem 19. století a pak hlavně počátkem 20. století, vyznívalo u rakousko-uherských úřadů naprázdno.

Mladí lidé, kteří toužili alespoň po vzdělání měšťanské školy, museli docházet do této školy do sousedního Bzence. K obecnému překvapení došlo, když zemská školní rada v Brně povolila v r. 1908 zřízení měšťanské školy chlapecké ve Vracově. Každá obec by jistě takové rozhodnutí přijímala s radostí a nadšením, a všemožně by se postarala o zbudování povolené školy. Tím více nás proto překvapuje, když zjišťujeme, že tehdejší představitelé obce si záležitost rozmysleli a k výstavbě školy souhlas nedali.

Škola ve městečku pak měla málo učeben a teprve přístavbami v r. 1912 se jejich počet zvýšil. Naši školáci proto museli nadále docházet do měšťanky v Bzenci. Takový stav trval až do r. 1920. Teprve v osvobozené vlasti bylo umožněno měšťanskou školu zřídit. Na žádost místní školní rady a za souhlasu obecního výboru povolila zemská školní rada v Brně, aby měšťanská škola byla zřízena, zatím v budovách dosavadních škol. A tak od 1. října 1920 byla otevřena 1. třída měšťanské školy chlapecké. Bylo do ní zapsáno 61 chlapců a 41 dívek. Protože na takový počet by jedna učebna nestačila, byla hned zřízena i pobočka. Přešli do ní žáci dosavadní 4.A třídy a několik žáků, docházejících již do školy do Bzence.

V roce 1921 byla již škola změněna na smíšenou školu. Od roku 1922 se vyučovalo v jedné učebně školy chlapecké a ve 3 učebnách školy dívčí. Již od počátku byli do školy zapsáni nejen žáci z Vracova, ale docházeli do ní i žáci ze sousedního Vlkoše, Vacenovic, Žeravic, 1 žák z Labut a 2 žákyně z Osvětiman.

Roku 1923 zakoupila obec pro stavbu školy 80 arů role Padělek od velkostatku Strážnice za 8 000 Kč. Ze soutěže na návrh budovy školy vyšel vítězně projekt stavitelů bratří Hromadů ze Bzence (byl odměněn částkou 3 500 Kč).

Leč výstavba nové školy se oddalovala. V lednu 1926 na jednání rady obce byla dokonce zamítnuta. (Hlasování bylo 14 : 15 hlasům proti). Opět se tu projevila šetrnost se jměním obce, která se stala tolikrát osudnou na úkor nemovitostí, aby výstavbu školy mohla zaručit. Leč v zastupitelstvu převládal názor se stavbou školy počkat, až bude laciněji. Nezbývalo, než aby se škola nadále tísnila v budovách na městečku, i když bylo ve školním roku 1923/24 pohroženo, že úřady po prázdninách zavřou 1. třídy, nebude-li zahájeno s výstavbou školy. Ani učitelům se v takové škole příliš nelíbilo a zpravidla po krátké době odcházeli na jiné působiště.

Od 1. září 1925 převzal místo ředitele odborný učitel Štěpán Ingr a v čele školy byl až do 1. září 1930. Do pamětí všech, které učil, se zapsal odbornou výukou, důslednou přísností a nekompromisním postojem v řešených problémech. Při své výchovné a vyučovací působnosti užíval jako úspěšné pomůcky rákosky a třeba přiznat, že u všech svých žáků dosahoval znamenité úrovně v poznávání probíraného učiva. Byl zásadním ateistou a dostával se proto často do konfliktů s nábožensky založenými občany. Jeho žáci v něm stále mají vzor přísného a odborného učitele.

V nové budově

V roce 1929 se konečně zejména zásluhou sociálně demokratických členů rady obecního představenstva prosadila výstavba školy. 24. července 1929 byla obecním zastupitelstvem stavba školy zadána Štěpánu Caletkovi, zednickému mistru z Veselí n/Mor. za 1 017 070 Kč. Potřebné peníze, 1 100 000 Kč, zapůjčila obci Městská spořitelna ve Bzenci na úrok 8%.

31. srpna 1930 byla nová měšťanská škola slavnostně otevřena. 1. 3. 1930 bylo rozhodnuto, že škola ponese název Masarykova měšťanská škola. 1. září 1930 bylo v nové škole zahájeno vyučování. Vyučovalo se v 5-ti třídách. Škola měla dostatek prostoru pro dílny, kreslírnu, šatny a sbírky.

1.září 1932 nastoupil na školu ředitel František Vrbecký. Školu vedl do 30. 6. 1939. Za jeho působnosti byly vysázeny před školou stříbrné smrky i dominanta Vracova ze strany západní – řada vysokých topolů. Škola se rozrostla, v roce 1939 měla 7 tříd.

Černé dny prožívala škola v době okupace. Německá vojenská správa zabrala budovu školy pro německý vojenský útvar říšské pracovní služby. Němci odešli ze školy až v dubnu 1945.

18. dubna 1945 školu převzala Rudá armáda. Slavnostně zahájen byl nový školní rok 1945/1946. V roce 1947 byla otevřena měšťanská škola v Miloticích, přešli do ní žáci ze Skoronic a Vacenovic. Nadále sem docházeli jen žáci z Vlkoše. Krátce po únoru 1948 vešel v platnost zákon o jednotné škole. Škola přestala nést název Měšťanská škola a jmenovala se nadále střední škola. Povinná školní docházka se prodloužila na 9 let.

Na počátku školního roku 1953/1954 vešla v platnost nová školní reforma, zavádějící jednotnou osmiletou docházku. V duchu této reformy došlo ke sloučení obecné školy na městečku se školou střední. Vznikla tím škola o 17 třídách se 620 žáky. Na škole vznikla pionýrská organizace. Začal provoz školní stravovny, která vařila obědy pro žáky zaměstnaných matek. Při škole byly zřízena družina mládeže. Před školou byly vysázeny třešně.

V roce 1960 byly zavedena devítiletá školní docházka. Dosavadní osmiletá škola dostala název Základní devítiletá škola – ZDŠ. Při budově na náměstí Míru byla postavena v roce 1983 tělocvična. V letech 1983 – 1985 byla vybudována nová budova školy v ulici Komenského.

V roce 1991 byl obnoven název MZŠ – Masarykova základní škola.

Vracovští učitelé, řídící učitelé, později ředitelé školy

1677 Ondřej Ratimovský
1702 – 1714 učitel Karel Pospíšil
1717 – 1727 rektor Martin Vašák
1730 Jindřich Marodt
1731 František Shai
1740 – 1750 Jan Josef Perška
1759 – 1767 Antonín Gruss
1768 – 1807 Kryštof Kulhey, pomocník Václav Boria
1807 – 1839 Antonín Hudeček
1839 Jakub Pospíšil
1851 – 1859 Josef Haverland, František Bém, Jan Nedoma
1859 – 1860 Antonín Vyoral
1867 – 1868 Vincenc Smola
1872 – 1890 nadučitel František Vokřík, Karel Urbášek
1913 Ferdinand Hurt
1913 – 1916 Jan Horák
1916 – 1920 Antonín Werner
1920 – 1925 František Paleček
1925 – 1930 Štěpán Ingr
1930 – 1932 Hynek Hlobil
1932 – 1939 František Vrbecký
1938 – 1948 Emil Tkadleček
1948 Jaroslav Hroch
1949 – 1959 Stanislav Něnička, Josef Fridrich
1950 – 1958 Antonín Sečka
1958 – 1960 Rudolf Andrešič
1960 – 1963 Jan Šplouchal
1963 – 1983 Zdeněk Hlavsa
1983 – 1988 Marie Holubová
1988 – 1993 Radomír Nykl
1993 – 2012 Ludmila Presová
2012 – Zdeněk Hlavsa